Malé zamyšlení ke konci roku

Malé zamyšlení ke konci roku


Taky se vám zdá, že pojem čas je velmi relativní záležitost a jednotka hodina je stále kratší a kratší? Někdo tvrdí, že je to dáno dnešní dobou, která nabízí bohaté možnosti využití našeho volného času a lidem činorodým se pak toho času nedostává.

Za dlouhých zimních večerů je přesto více prostoru na zamyšlení. Snažím se tedy udělat si prostor a podívat se na fotografování z jiného úhlu. Co je dnes fotografování? Z drtivé většiny případů mechanický paměťový zápis nějakého děje. Mobilní digitální doba dělá z každého majitele telefonu fotografa. Nedávno jsem četl dialogy s Josefem Sudkem. Mistr Sudek se pozastavuje nad tím, kolik fotografů se vyrojilo do pražských ulic padesátých let minulého století, když právě napadl sníh.. Jaká by asi byla jeho reakce, kdyby se naráz ocitl v roce 2019..

Doba digitální. Nuly a jedničky. Pryč se starými krámy, reklama je naše nová modlitba. Stále více a více pixelů na čipech digitálních fotoaparátů. Autofokusy již se stovkami ostřících bodů. A výrobci nás masírují slogany, že právě ten jejich přístroj musíme mít. Desítky megapixelů, ze kterých uděláme bombastický snímek až během “postprodukce” a za cenu vysedávání u monitoru. Modravě svítící displej nás provází skoro celý den. Od rána koukáme do mobilu, v práci pak do monitoru a doma opět na obrazovku svého PC nebo televize. Pro zajímavost: nedávno provedli vědci pokus. Nechali mušky octomilky žít v modravém světle monitoru. Žily o třetinu kratší dobu, než kontrolní skupina mimo zdroj modravého světla..


Otázkou je, co nám dává technická dokonalost digitální fotografie? Unifikaci tvorby, fotky vzdálené realitě, možnost neomezeného cvakání (však se potom v počítači něco vybere). Tvorbu působivých obrázků za pomoci nespočet počítačových programů. Na jednom známém fotofestivalu jsem se účastnil prezentace mladé ženy, která tvoří umělecké koláže z archivních fotografií – rodinných portrétů jedné americké agentury. Trochu jsem nepochopil, v čem je ten fotografický přínos autorky.. Máme milióny fotek, které nikdy nespatří papír a žijí svůj jepičí život na displeji převážně mobilním. Již nedokážeme číst fotografii, jen lajkujeme obrázky. Vytrácí se ten jiný stav vědomí, meditace při tvorbě snímků, ty chvilky napětí, když se na fotopapíru objeví první náznaky obrazu. Chci to změnit. A proto jsem po dvaceti pěti letech znova vyvolal svůj první analogový film..

František